Hřbitov ve výšce 8000 m – Ti, co zůstali na Everestu

Posted by

Pokoření Mount Everestu bylo ještě nedávno vnímáno jako nepřekonatelná překážka a na první pohled téměř neslučitelné s lidským životem. Vrchol Mount Everestu nacházející se ve výšce 8848 m, je v tzv. „zóně smrti“ ve které je díky nedostatku kyslíku a nedostatečnému tlaku delší pobyt pro člověka v podstatě nemožný.

V roce 1953 se za pomoci kyslíkových lahví podařilo Edmundu Hillarymu a Tenzigu Norgayi dobýt vrchol tohoto nejvyššího bodu na Zemi. Od té doby se však hora stala něčím jako turistickou atrakcí. V roce 2013 dobylo vrchol 658 lidí a většina z nich ani nebyla zcela zkušenými horolezci. Vodící lano dnes vede téměř po celé délce výstupu a zkušení šerpové, průvodci, vám za úplatu pomohou nést zásoby a vybavení.

Níže je obrázek znázorňující jednu „dopravní zácpu“, které Everest v posledních letech postihují.

Mrtvoly na Everestu

Komercializace Everestu vedla k mylnému dojmu, že hora již není pro horolezce tolik nebezpečná. To je však omyl a obrovské podceňování možných nebezpečí. Ačkoliv je výstup mnohem bezpečnější než před desítkami let, každý rok na Everestu lidé umírají z mnoha různých příčin. To se nejvíce potvrdilo v roce 2014, kdy v lavině zahynulo 12 zkušených šerpů.

Přibližně 250 lidí zemřelo při pokusu dobýt Mount Everest, a mnozí z nich tam stále jsou. Většina z nich zahynula v zóně smrti, kde je záchrana a dokonce i odstranění mrtvého těla nebezpečné a téměř nemožné. Ve výšce nad 8000 stop je vzduch natolik řídký, že znemožňuje záchranu helikoptérou. Dokonce i pouhé zranění v zóně smrti může být fatální. Existuje mnoho příběhů o horolezcích zanechaných na místě svým týmem, prostě a jen proto, že neměli čas, zdroje nebo energii, aby jim pomohli. Opuštění umírajícího horolezce opravdu není ojedinělá událost, jak uvedl Dean ‚Rocket‘ Hall, bývalý voják a v současnosti známý herní vývojář, který vzpomínal na svou vlastní expedici na vrchol Everestu. Jeho tým našel při výstupu v roce 2013 umírajícího horolezce, který byl částečně při vědomí. Hall později událost popisoval:

„Dostali jsme se na místo. Náš vedoucí šerpa zatřásl tomu chlapovi rukou, a ta byla úplně bezvládná. Podíval jsem se na něj. Během služby v armádě jsem viděl spoustu mrtvých. A on vypadal jako mrtvý. V tu chvíli jsem byl rád. Podívej se, neexistuje žádný důvod, proč bych pokračovat na vrchol, když bych mohl někomu pomoct. Ale uvědomil jsem si, že ten chlap byl v bezvědomí. Rozhodně byl. A my jsme o tomhle mluvili ještě dole v základním táboře. No co když bychom mu dali kyslík? Jistě by ho to probralo, pokud by byl stále naživu. Ale co potom? Nemohli jsme ho snést dolů. To prostě není fyzicky možné. V případě že bychom ho oživili, mohl by mít bolesti. Jen jsem si uvědomil, jak smutné to bylo. A to byl ohromující pocit. Jak smutné to bylo, že zemřel sám.“

Je pravděpodobné, že ten muž byl Seo Sung-Ho, jihokorejský horolezec, který zemřel krátce poté, co byl nalezen Hallem a jeho týmem. Vzhledem k tomu že se událost stala nedaleko vrcholu, je velmi pravděpodobné, že jeho tělo je stále na stejném místě.

A to je jedním z nejvíce morbidních prvků Mount Everestu. Místní povětrnostní podmínky a nemožnost odstranění těl znamená, že mnoho mrtvol je stále rozeseto ve vyšších nadmořských výškách a mnoho z nich je zmrazeno ve stejné pozici, ve které zemřeli. Například tělo horolezce a průvodce, Scotta Fischera, který zemřel na Everestu v roce 1996, je stále zmrazeno ve svém posledním sedu.

Snad nejslavnější je tělo horolezce přezdívaného „Zelené boty“, indického horolezce Cewanga Paldžora, který je nyní zmrazen v poloze schoulené do klubíčka v malé vápencové jeskyni. Obklopen prázdnými kyslíkovými láhvemi a ve svých jasně zelených horolezeckých botách. „Zelené boty“ nyní působí jako orientační pomůcka pro horolezce stoupajících po severní straně Everestu.

Další horolezec, David Sharp zemřel v jeskyni „Zelených bot“ v roce 2006. Ve své době byl tento incident vnímán velmi kontroverzně, protože kolem umírajícího prošlo přes 40 horolezců, ale  žádný z nich nenabídl pomoc. Jedním z nich byl slavný a sledovaný horolezec Mark Inglis, zdolávající tehdy Everest na protézách z uhlíkového vlákna. Nabídl Davidovi kyslík a šel dál. Edmund Hillary tuto nešťastnou událost rozhořčeně komentoval:

„U nás v expedici v roce 1953 bylo naprosto nemyslitelné, abychom nechali umírat někoho, kdo se ocitl v nesnázích. Lidé ztratili ponětí o lidských hodnotách. Náročnost práce ve velké výšce není omluvou. Zdá se mi, že celkový stav expedic na Everestu je hrozivý. Lidé mají jediný cíl – dostat se na vrchol. Nezajímá je nikdo, kdo potřebuje pomoc. Ale lidský život byl, je a bude daleko důležitější, než vrchol hory.“

Deset hodin poté k vrcholu dorazila další výprava jejíž součástí byl také filmový štáb natáčející dokument pro Discovery Channel. Natočili umírajícího Sharpa a zkoušeli s ním udělat rozhovor.

„Kdo jsi?“

„Jmenuji se David Sharp, jsem tu s „Asian Trekking“ a jen se chci trochu vyspat.“

Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali ho samotného. David Sharp zemřel.

12
Loading Facebook Comments ...