Nejkrutější vládci historie

Posted by

1. Idi Amin

idiAmin_1614124c

Idi Amin byl v letech 1971–1979 prezidentem Ugandy, pro svou krutost byl přezdívaný jako řezník z Kampaly. Sám se nechal titulovat „Jeho veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadji doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, dobyvatel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě“.

V roce 1946 vstoupil do britské koloniální armády, k pluku afrických královských střelců. Idi Amin byl pověstný svou krutostí, která mu pomohla se i v armádě usadit, protože pro africké královské střelce byla nejdůležitější fyzická zdatnost a ne inteligence, ve které Amin rozhodně nevynikal. později dosáhl v postkoloniální ugandské armádě hodnosti generálmajora a stal se jejím vrchním velitelem. V lednu 1971 se vojenským převratem a sesazením autoritářského prezidenta Oboteho chopil moci. Zpočátku lidé tuto změnu vítali, avšak Amin se stal brzy mnohem krutějším vládcem než jeho předchůdce. Jako hlava Ugandy se později sám povýšil do hodnosti polního maršála. Jeho vládu provázelo porušování lidských práv, politické represe, etnické čistky a vraždy. Odhaduje se, že za jeho vlády přišlo o život 80 000 až 500 000 lidí.

Amin byl nakonec svržen, ale až do jeho smrti věřil že ho Uganda potřebuje a nikdy nevyjádřil lítost nad krutými důsledky své vlády. Dne 20. července 2003 zemřel v Saúdské Arábii, na selhání ledvin. (Zdroj)

2. Attila

Attila

Attila, přezdívaný Bič Boží, pocházel z vysokých kruhů hunské společnosti. Jeho otcem byl hunský náčelník Mundžuk. Ambice Attilu záhy dohnaly k bratrovraždě (kolem roku 445), čímž sjednotil vládu nad Huny ve svých rukou. Mezi lety 434 až 453 byl vůdcem Hunské říše, která se táhla od řeky Ural až po Rýn a od Dunaje k Baltskému moři. Do historie se zapsal jako typický představitel krutosti a hrabivosti. Dvakrát přešel přes Dunaj a vyplenil celý Balkán, a zastaven byl až u Konstantinopole, kterou se mu nepodařilo dobýt. Pokoušel se také dobýt římskou Galii (dnešní Francii). V roce 451 překročil Rýn a pochodoval na Aurelianum (dnešní Orleans), než byl poražen v bitvě na Katalaunských polích. Poté napadl Itálii, vyplenil severní provincie, ale díky epidemiím v jeho armádě nebyl dostatečně silný, aby se mu podařilo dobýt Řím a s papežem Lvem I. uzavřel mír.

Stárnoucí Attila se v roce 453 rozhodl oženit s germánskou dívkou Ildikó, která se měla stát jeho sedmnáctou manželkou. Po svatební noci ráno byl však nalezen mrtev v kaluži krve. (Zdroj)

3. Pol Pot

PolPot

Pol Pot byl od 17. dubna 1975 vůdcem Rudých Khmerů a v letech 1976 až 1979 premiérem Kambodže. Ihned po uchopení moci začali Rudí Khmerové uvádět v Kambodži do praxe svoji ideologii založenou na podivné kombinaci Marxismu a nacionalismu.

Pol Potovým cílem bylo přejít z feudalismu rovnou ke komunismu. Nařídil vysídlit všechna města, protože je pokládal za semeniště kapitalismu. Všechna města v Kambodži byla vysídlena a obyvatelé přestěhováni na venkov, aby se tu „převychovávali“ prací. Peníze byly zrušeny a byl zakázán obchod. Život a oblečení Kambodžanů byly plně unifikovány, každý měl mít jen pár základních věcí. Manželé byly přidělováni, měli vyhrazený čas k plození dětí, které jim byly následně odebírány a posílány na výchovu.

Na přelomu let 1978 a 1979 po přeshraničních potyčkách vpadli Vietnamci do Kambodže a režim Rudých Khmerů svrhli. Rudé Khmery se však úplně zničit nepodařilo, přešli k partyzánské válce. Od roku 1979 až do své smrti pobýval Pol Pot částečně v Thajsku a částečně na západě Kambodže u thajských hranic na území, jež Rudí Khmerové ovládali.

V roce 1997 byl po stranických čistkách které vyvolal, svržen Rudými Khmery kteří se dalších čistek obávali a odsouzen k doživotnímu domácímu vězení. V něm 15. dubna 1998 zemřel. Během jeho vlády byly zabity 3 miliony Kambodžanů. (Zdroj|Zdroj)

4. Čingischán

Genghis-Khan

Čingischán, rodným jménem Temüdžin, byl sjednotitelem mongolských kmenů, prvním Velkým chánem Mongolů a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů v historii. Narodil se pravděpodobně v roce 1162, zemřel 18. srpna 1227. Čingischánovým otcem byl Jesühej, vůdce jednoho z mongolských kmenů. Temüdžin se ve svých dvaceti letech oženil s vysoce společensky postavenou dívkou a jeho moc vzrostla. Po vnitřních mocenských bojích nakonec získal mezi mongolskými kmeny dominantní postavení.

V roce 1206 byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu jmenován Čingischánem, neomezeným vládcem. V roce 1211 začal Čingischán mohutnou vojenskou expanzi, která ve výsledku znamenala dobytí Číny, Střední Asie, Persie a dalších území. Zatímco Čingischán setrvával v oblasti Střední Asie, mongolští vojevůdci Sübeetej a Džebe si mezitím razili cestu do Evropy. Čingischán pak opět vytáhl proti severočínské dynastii Ťin, ale v roce 1227 v průběhu tohoto tažení zemřel. (Zdroj|Zdroj)

5. Leopold II. Belgický

Leopold-II-of-Belgium

Narodil se 9. dubna 1835 v Bruselu jako druhý ze tří synů prvního belgického krále Leopolda I. Proslul svou krutostí s jakou plundroval africké Kongo, kolonii ve střední Africe, kterou se mu podařilo získat svou politickou obratností bez vojenského zásahu. Roku 1885 se zde stal vládcem a kolonie se stala jeho soukromým vlastnictvím.

V kolonii panovalo tvrdé otrokářství a Leopold zde prováděl bezohledné kořistnické hospodářství, těžil zde kaučuk a slonovinu. Na konci 19. století se pokoušel pronajmout si britskou kolonii Súdán, aby z jejích obyvatel vybudoval armádu, se kterou by dobyl Čínu. V roce 1908 novinář a politik Edmund Dene Morel světu zveřejnil krutosti, které se v Kongu dějí, což vyústilo k tomu, že správu nad kolonií převzal Belgický stát, kterému v závěti Leopold odkázal vlastnická práva.

Leopold II. byl jedním z největších masových vrahů v historii, měl na svědomí smrt několika milionů lidí. (Zdroj|Zdroj)

12

Napsat komentář