Nejkrutější vládci historie

Posted by

6. Vlad III. Dracula

25966

Vlad III. Dracula (1431–1476), zvaný též Napichovač, byl valašským knížetem, který proslul především svou bezmeznou krutostí. Byl synem valašského knížete Vlada II. z rodu Drăculești. S největší pravděpodobností se narodil v zimě roku 1431 v sedmihradské pevnosti Sighișoara. Jako mladík byl v roce 1442 uvězněn a nucen trávit několik let na istanbulském dvoře jako rukojmí za svého otce. Byl propuštěn až po zavraždění Vlada II. valašskými šlechtici v roce 1447. Následně se Vlad s tureckou podporou na krátkou dobu stal loutkovým vládcem Valašska. V roce 1456 se v souvislosti s uhersko-osmanskými boji vojensky zmocnil Valašska. V roce 1459 zahájil otevřenou protiosmanskou politiku, která v roce 1461 vyústila v nájezdy na Turky kontrolovaná území na jih od Dunaje.

Jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté a pomalé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval zajatce, politické oponenty i obyčejné zločince. Známé je také jeho přivítání tureckého poselstva, kterým nařídil aby si sundali turbany, přestože věděl že to islám zakazuje. Po neuposlechnutí jim nechal přibít turbany k hlavám hřeby. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení.

Po jeho několika vládách kdy byl z politických důvodů střídavě vězněn se v roce 1475 vrátil do Valašska kde o rok později pravděpodobně padl v boji s Turky nebo byl zavražděn nespokojenými šlechtici. (Zdroj|Zdroj)

7. Ivan IV. Hrozný

Ivan_the_Terrible

Ivan IV. (25. srpna 1530 – 18. března 1584), známý též jako Ivan Hrozný byl první ruský car. Je považován za jednoho z nejschopnějších a nejvzdělanějších ruských panovníků, nicméně více je známa jeho paranoidní povaha a krutost vůči svým skutečným i domnělým nepřátelům. Na počátku své vlády významně zreformoval mnoho oblastí politického a společenského života.

Ovšem jeho reformy vždy nebyly po chuti ruské šlechtě. Konflikt s urozenou bojarsko-knížecí aristokracií vyvrcholil roku 1565, kdy Ivan zavedl opričninu. Opričnina byla zvláštním správním systémem, jehož podstatou bylo rozdělení státu na dvě části, zemštinu tradičně spravovanou zemskými orgány v čele s bojarskou dumou a opričninu, nacházející se v přímém carově vlastnictví. Jeho hlavním mocenským nástrojem se stalo opričné vojsko. Opričníci měli v podstatě funkci tajné policie, stáli mimo zákon, a proto si na ně nikdo nesměl stěžovat.

Denně probíhaly konfiskace majetku a masové popravy Ivanových skutečných i domnělých odpůrců, konaly se trestné výpravy proti městům i celým újezdům. Jedna z nejznámějších trestných výprav se odehrála roku 1570, kdy údajně odhaleno spiknutí v Novgorodu. Popravování údajných zrádců trvalo šest týdnů. Po dobytí města byly tisíce obyvatel mučeny a topeny v mrznoucí řece i s celými rodinami. O život tehdy přišlo na 4000 lidí.

Poté co svého syna při hádce smrtelně zranil železnou holí, se Ivan IV. zhroutil a pronásledován výčitkami svědomí, chodil po Kremlu a vyl. Na konci jeho vlády se v moskevském státě začala projevovat hluboká krize. V roce 1584 Ivan IV. zemřel pravděpodobně na infarkt nebo otravu. (Zdroj|Zdroj)

8. Adolf Hitler

Portrait-dated-1938-of-Nazi-leader-Adolf-Hitler-AFP

Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn – 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Toužil stát se umělcem, ale pro údajný nedostatek výtvarného talentu nebyl přijat na uměleckou školu.

Roku 1913 se přestěhoval do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. Po skončení první světové války vstoupil do v té době bezvýznamné nacistické strany, a díky svým řečnickým schopnostem a populismu začal získávat příznivce. Po nezdařeném puči v roce 1923 strávil rok ve vězení, kde sepsal svůj program a názory, knihu Mein Kampf.  Po velké hospodářské krizi koncem dvacátých let začala jeho strana, NSDAP sílit a v roce 1933 dosáhl jmenování německým kancléřem.

Po následných vnitrostranických čistkách si upevnil svou moc a po anexi Rakouska a části Československa prostřednictvím Mnichovské dohody v roce 1938 obsadil následující rok zbytek českých zemí a napadl Polsko které si po dohodě se stalinským Sovětským Svazem rozdělil. Tím rozpoutal druhou světovou válku. Do jejího konce přinesla Hitlerova dobyvačná politika a etnické čistky na dobytých územích smrt a zkázu desítkám milionů lidí, včetně genocidy asi šesti milionů Židů. Dne 30. dubna 1945, kdy již byla postupující Rudá armáda v Berlíně, spáchal Hitler ve svém bunkru sebevraždu. (Zdroj|Zdroj)

10. Josif Stalin

168906072

Josif Vissarionovič Džugašvili 18. prosince 1878 v Gori, Gruzie –5. března 1953 v Moskvě), známý též jako Stalin, byl Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1922–1952.

Byl jedním z nejkrutějších diktátorů v historii. V mládí byl stíhán carskou policií jako levicový radikál, a nějakou dobu strávil ve vězení na Sibiři. V roce 1907 zorganizoval loupež peněz z transportu do Tbiliské banky a běžně získával peníze pro stranickou pokladnu loupežemi a vydíráním. V následujících letech se ve Stalinově životě rychle střídala zatčení, vyhnanství, útěky. Několikrát se setkal s Leninem a byl jmenován do vznikajícího ústředního výboru komunistické strany. Po uchopení moci bolševiky v roce 1917 se Stalin postupně zbavil konkurentů ve straně a přičemž používal metody, které vadily i části jeho spolustraníků. Jednalo se zejména o systematické vyvražďování rodin všech podezřelých z nedostatku loajality, včetně malých dětí.

Na přelomu dvacátých a třicátých let rozpoutal v zemi teror. Stalinovým cílem se stali všichni ideoví nepřátelé, věřící a církevní hodnostáři, inteligence, příslušníci různých etnik a příslušníci nebolševických stran. V polovině třicátých let se přidala tzv. Velká čistka, známá pod označením Moskevské procesy. Za záminku posloužila zřejmě Stalinem objednaná vražda S. M. Kirova (při posledních volbách do ÚV KSSS získal jako jediný více hlasů než Stalin), po které nechal vyvraždit většinu svých spolupracovníků a spolubojovníků z doby revoluce a občanské války. Vše završil obrovskými čistkami v armádě, zlikvidoval však spoustu schopných a zkušených důstojníků, které nahradil sice jemu loajálními, ale často nezkušenými a naprosto neschopnými.

V srpnu 1939 jeho SSSR uzavřel pakt o neútočení s Hitlerovým Německem. SSSR 17. září 1939 napadl Polsko, prohrávající svůj boj s Německem (tvrdil, že jde chránit ukrajinské a běloruské obyvatelstvo). Po ukončení rusko-finské tzv. Zimní války obsadil Pobaltské státy kde rozpoutal teror mezi místním obyvatelstvem.

Pravděpodobně sám plánoval přepadení Německa a čekal na vhodnou příležitost, kdy bude Německo oslabené boji proti Velké Británii. Když 22. června 1941 Hitlerovské Německo SSSR přepadlo, pro Stalina to byl strašlivý šok. Zprvu tomu nevěřil a tvrdil, že se jedná o provokaci německých generálů a že Hitler o tom nemůže vědět. Ztráty Rudé armády byly obrovské, letectvo bylo z poloviny zničeno a tanková vojska byla zničena z téměř 90 %. Na přelomu let 1942 a 1943 však převzal Sovětský  Svaz iniciativu a přešel do protiútoku. Získal zpět ztracená území, znovu ovládl Pobaltí, Ukrajinu, Besarábii a Bělorusko, které začlenil do Sovětského svazu jako svazové republiky. Stalin v poválečných letech sice i nadále plánoval expanzi a upevnění impéria, nicméně měl strach ze síly svých bývalých západních spojenců. Zemřel 5. března 1953.

Oběti jeho vlády se nejspíše nikdy nepodaří zcela vyčíslit, jen počet obětí při uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině se odhaduje na 3,5 miliónů. Někteří historici zastávají názor, že za dobu svého vládnutí má na svědomí více občanů SSSR, než bylo zabito během druhé světové války. Krátce před smrtí vydal příkaz pro přípravu dalších „pracovních táborů“ pro čtvrt miliónu lidí. (Zdroj|Zdroj)

12

Napsat komentář