10 zázračných nacistických zbraní

Posted by

6. Landkreuzer P. 1000 Ratte

rat_desert

Landkreuzer P. 1000 Ratte byl megalomanský návrh supertěžkého tanku vyvíjeného za druhé světové války. Měl mít výšku 11 metrů, 14 metrů na šířku a 35 metrů na délku. Posádku mělo tvořit přes 20 mužů, někdy se uvádí posádka až 41 mužů.

Vývoj začal roku 1941 studiem sovětských těžkých tanků, který vedla firma Krupp. Studie vedla k návrhu ředitele společnosti Krupp Groteho, speciálního důstojníka přes konstrukci ponorek, který 23. června 1942 Hitlerovi nabídl návrh 1 000 tunového tanku. Měl být vyzbrojen 280 mm námořními děly, 128 mm protitankovým dělem, dvěma kulomety a osmi protiletadlovými kanóny. Pancéřování mělo být tak silné, že by ho mohly poškodit jen podobné zbraně, jakými byl vyzbrojen. Kvůli nesmírné hmotnosti měl být vybaven třemi 1,2 m širokými pásovými podvozky na každé straně trupu s celkovou šířkou 7,3 m. To mělo zlepšit stabilitu a rozložení hmotnosti, ale jen hmotnost samotná by zničila cesty a mosty, což činilo tank extrémně nepraktickým. Ale i tak se čekalo, že světlá výška 2,1 m by ho měla učinit schopným lehce překročit řeky.

Hitler byl očarován Groteho konceptem a přikázal společnosti Krupp začít s vývojem. Landkreuzer měl být poháněn dvěma dieselovými motory s výkonem 8 500 koňských sil nebo osmi diesely Daimler-Benz MB 501 20 s výkonem 2 000 koní používaných v ponorkách. Motory spolu musely dávat výkon alespoň 16 000 koní, aby mohly tankem pohnout. Projekt však ministr zbrojení Albert Speer na začátku roku 1943 zrušil a tank nebyl nikdy dokončen. (Zdroj)

7. Bombardér Silbervogel

Silbervogel

Projekt bombardéru Silbervogel byl pravděpodobně jeden z nejpodivnějších zbrojních plánů navržených v Německu během druhé světové války. Měl to být bombardér schopný doletu a bombardování pevniny Spojených států. Letoun měl být před vzletem umístěn na 3 km dlouhé kolejnici, po které by se pomocí raketovým motorem poháněných saní rozjel až na rychlost 1 900 kilometrů za hodinu. Po vzletu by spustil své vlastní raketové motory a a vystoupal až do neuvěřitelné výšky 145 kilometrů, při rychlosti 22 100 kilometrů za hodinu. Potom by pomalu klesal do stratosféry, kde by letoun díky své ploché konstrukci trupu pomocí “odrazů” o houstnoucí vrstvy vzduchu doplachtil k určenému cíli. Svrhl by na cíl 4 000 kg pumu – uvažovalo se o jaderné – a přistál by na japonské základně v Pacifiku. Projekt zůstal v teoretické rovině a byl vytvořen pouze model. (Zdroj)

8. Zvukový kanón

soniccannon

Počátkem roku 1940 se podařilo nacistickým inženýrům pod vedením Dr. Richarda Wallauscheka vyvinout zvukové dělo, které by svými zvukovými pulsy o nízké frekvenci, jak předpokládali, dokázalo ochromit nebo zabít nepřátelské vojáky. Uvnitř děla byla metanová spalovací komora, která vedla k dvěma velkým parabolickým reflektorům s průměrem 3 metry. Zapálením směsi kyslíku a metanu vznikl zvuk, který byl zesílen pomocí parabol. Zesílený infrazvuk způsoboval závratě a nevolnost na vzdálenost 250 metrů rozechvěním středního ucha a kochleárních tekutin ve vnitřním uchu. Zvukové vlny údajně vytvářely tlak, který mohl během půl minuty zabít člověka na vzdálenost 50 metrů. Zvukové dělo bylo však testováno pouze v laboratorních podmínkách a nikdy nebylo naštěstí vyzkoušeno na lidech. Je však jisté, že v praxi by byly tyto zbraně téměř nepoužitelné, velké, těžké a citlivé na poškození nepřátelskou palbou. (Zdroj)

9. Horten Ho 229

horten

Z dnešního hlediska se tento letoun může díky své podobě s americkým B-2 jevit jako první “neviditelný bombardér”. Jednalo se o první létající samokřídlo poháněné proudovým motorem. Toto bezocasé letadlo vyvinuté bratry Hortenovými připomínalo kluzák a bylo díky svému profilu hůře detekovatelné radarem než jiná letadla, protože mělo menší radiolokační odraznou plochu. Navzdory úspěšným zkušebním letům nemohl tento letoun nijak ovlivnit průběh války, protože poprvé vzlétl až v roce 1944. (Zdroj)

10. Sluneční dělo

NaziDeathRay

I když to zní spíš jako zbraň záporáka z bondovky, sluneční dělo byla teoretická orbitální zbraň, která byla během války zkoumána nacisty. Koncept slunečního děla vymyslel v roce 1929 slavný německý fyzik Hermann Oberth. Navrhl vesmírnou stanici, na které by bylo umístěno zrcadlo o průměru 100 metrů a odráželo by sluneční světlo do koncentrovaného bodu na Zemi. Po vypuknutí války nacističtí vědci Oberthův návrh rozšířili. Zrcadlo mělo být součástí obrovské vesmírné stanice, která by byla postavena 8000 km nad povrchem Země. Podle nacistických vědců mělo být teplo koncentrované zrcadlem schopné spálit na prach celá města.

V roce 1945 se američanům podařilo získat experimentální model slunečního děla. Při výslechu však sami němci tvrdili, že potřebné technologie pro použitelné sluneční dělo byly vzdáleny ještě 50 až 100 let. (Zdroj)

12

Napsat komentář